Jedinci, kteří kvůli zanedbávání ztratí cenné vztahy, často pociťují hlubokou dezorientaci. Jako by se jejich nosná konstrukce náhle zhroutila. Teprve pak si začnou uvědomovat hodnotu toho, co měli vždy na dosah ruky.
Všichni v životě těžíme z různých opor. Stejně jako lidé, kteří nám usnadňují cestu, kteří se nám věnují, i když si to neuvědomujeme, nebo se objeví v pravou chvíli, aby nás vyvedli z temnoty.
V určitém okamžiku naší existence jsme všichni pro někoho byli anděly.
A pocit pomoci druhým nám může dát hluboké štěstí, pocit úspěchu a smyslu. Když však naše úsilí není uznáno, když se nám na oplátku nedostává úcty, kterou si zasloužíme, nebo když je naše podpora považována za samozřejmost, začínáme pociťovat emoční únavu.
Často se stává, že lidé, chyceni v hektickém tempu každodenního života, zanedbávají uznání hodnoty dobrých věcí kolem sebe. Podporu svých blízkých mohou považovat za povinnost, povinnost. Aniž by si skutečně vážili dobrých vztahů, které udržují.
Tento vzorec chování úzce souvisí s naší schopností přizpůsobit se.
Což nám umožňuje rychle se přizpůsobit lidem, situacím a prostředím v životě. Tato schopnost je klíčová, protože nám pomáhá vyhnout se zbytečnému utrpení. Pokud se s tím však nezachází rozumně, může to poškodit naše vztahy.
Naše odkazy skutečně vyžadují každodenní údržbu. Pokud předpokládáme, že jsou vždy v pořádku a nevěnujeme jim pozornost, kterou potřebují. Mohou vadnout, jako rostlina zbavená péče.
Člověk, který kvůli zanedbávání ztratí cenné vztahy, se často ocitne dezorientovaný, jako by náhle ztratil celou svou podpůrnou síť.
Teprve pak si uvědomí, že zanedbává svůj vztah s někým, kdo jí je drahý. Ztratila cenný zdroj podpory. Teprve tehdy si začala vážit toho, co měla vždy na dosah. Bohužel je příliš často na nápravu příliš pozdě.
Poskytování velké podpory a přijímání málo může být vyčerpávající.
Obrázky Dall-E
Když někomu pomáháme, naší motivací by měl být spíše altruismus, upřímná touha po jeho štěstí, než osobní zisk. Je však nezbytné, aby existovala určitá forma reciprocity, aby vztah vzkvétal.
Někdy člověk, kterému pomáháme, není schopen vrátit stejnou úroveň podpory. Například když prochází těžkým obdobím. Ve vyváženém vztahu je však důležité sdílet úsilí.
Cílem není hledat laskavost na oplátku, ale spíše pěstovat hluboké emocionální spojení založené na vděčnosti a vzájemném uznání.
Zde jsou tři důvody, proč si někteří lidé neuvědomují důležitost toho, co pro ně děláme, dokud to nepřestaneme dělat:
1.Samozřejmostí
Když pro někoho něco děláme pravidelně nebo přirozeně. Je snadné, aby si tato osoba neuvědomila úsilí, které do toho vkládáme. Tyto akce se mohou stát neviditelnými v každodenní rutině. A může se zdát přirozené, že ten druhý očekává, že to bude pokračovat, aniž by přemýšlel o hodnotě, kterou to vztahu přináší.
Například když vždy provádíme úklid, aniž bychom byli požádáni. Náš partner si nemusí uvědomovat vynaložené úsilí, dokud tuto práci z jakéhokoli důvodu přestaneme dělat.
2. Nedostatek perspektivy
Někdy lidé plně nepochopí důležitost našich činů, dokud nezažijí důsledky své nepřítomnosti. Mohou podceňovat, jak moc naše činy přispívají k jejich pohodlí nebo štěstí, dokud nebudou konfrontováni s realitou života bez nich.
Rodič, který pravidelně vaří svým dětem, si například nemusí uvědomovat, jak moc mu to zjednodušuje každodenní život. Dokud se nebudou muset postarat o přípravu jídla po odchodu rodiče.
3. Nedostatek vědomé vděčnosti
Někdy si lidé neuvědomí, že nejsou vděční za naše činy, dokud nejsou postaveni před vyhlídku, že je ztratí. Možná prostě nepřemýšlejí o hodnotě toho, co pro ně děláme. Nebo mohou předpokládat, že naše činy jsou dané, aniž by aktivně uznali jejich uznání.
To může být způsobeno nedostatkem povědomí nebo implicitními očekáváními ve vztahu. Například kolega, který pravidelně dostává naši podporu v práci, nemusí vyjádřit vděčnost, když je přítomna naše podpora. Dokáže si ale uvědomit svou důležitost, když musí čelit výzvám sám.
Všechno má své meze, dokonce i pomoc, kterou nabízíme.
I když altruistické akce jsou nutné a prospěšné. Musíme si být vědomi toho, že existuje bod, kdy překročení toho, co je rozumné, nám může způsobit emocionální poškození. Zvlášť, když na oplátku není žádné uznání.
Empatie je nápadným příkladem, který ilustruje limity v životě. Ačkoli je to chvályhodná vlastnost, přílišná empatie nás může přemoci. Brání nám uvažovat o vlastních pocitech a potřebách.
Studie provedená Northwestern University zkoumala účinky empatie na rodiče 247 dospívajících. Výsledky naznačují, že empatické postoje zlepšily vztahy a rodinné štěstí. Ale přílišné zapojení do problémů dětí vedlo ke zvýšenému stresu pro rodiče.
To zdůrazňuje, že když se příliš hluboce zapojíme do bojů druhých. Zvláště když překročí naši schopnost je vyřešit, naše psychická a fyzická zátěž se stává těžší, takže jsme zranitelnější.
Jak můžeme tuto situaci řešit?
1. Rozvíjejte vyrovnanější empatii, která nás osobně nepřipoutá k problémům druhých. Což nás ale vybízí k tomu, abychom přispívali podle svých možností. Bez ohledu na to, jak moc se snažíme pomoci, konečné rozhodnutí není vždy na nás. Musíme se tedy naučit omezit naši emocionální angažovanost.
2. Vyvážit naše akty pomoci tím, že zajistíme, aby naše podpora byla zaměřena na růst a rozvoj druhé osoby. Spíše než vytvářet vztah závislosti. Je nezbytné jednat s rozvahou a opatrností.
3. Nezapomeňte na nás. Nejprve se musíme cítit dobře sami se sebou. Pak se věnujte pomoci někomu jinému. Pouze tím, že se sami budeme cítit dobře, můžeme nabídnout zdravou a účinnou podporu ostatním.
