Fotografický kredit: Depositphotos
Opravdová láska se neomezuje na ocenění dobré stránky člověka, ale také se projevuje v přijímání a přijímání jeho nedostatků. Je to tato bezpodmínečná láska, která transformuje, povznáší.
Lidé, kteří nás milují takové, jací jsme, se nesnaží vymazat naše nedokonalosti, ale ukázat nám, že jsme hodni lásky, a to i v těch nejtemnějších chvílích. Nikdy v nás nevidí zlomenou duši, ale člověka schopného vstát a pokračovat v boji.
Lidé, kteří nás milují takové, jací jsme, nám připomínají, že naděje je tu vždy, i když jsme naději sami v sobě ztratili.
Vštěpují nám odvahu tím, že se s námi podělí o naše zkoušky a připomínají nám, že odolnost se utváří v nesnázích. Vnímají v nás sílu, na kterou někdy zapomínáme, vystavují nám ji s takovým přesvědčením, že v ni znovu uvěříme.
Jsou našimi zrcadly, když odraz, který sami sebe vidíme, je rozmazaný nebo ovlivněný naší vlastní kritikou. Díky nim znovu objevujeme tuto pohřbenou sílu, tuto schopnost přečkat bouře života.
Lidé, kteří nás milují takové, jací jsme, nám připomínají, že nás neopustí v našich nejistotách, a to ani když zeslábneme. Jejich přítomnost nás drží při zemi, dokonce i ve chvílích váhání. Jejich uklidňující přítomnost je jako natažená ruka, která nám připomíná, abychom se neztratili, i když se vzdálíme sami sobě.
Ukazují nám, že se na ně můžeme spolehnout, i když o všem pochybujeme.
V našich temných dnech, kdy se cítíme nepochopeni nebo odpojeni od těch, kteří by nás měli milovat, se stávají naší rodinou, tím bezpečným přístavem, kde se cítíme přijímáni.
Lidé, kteří nás milují takové, jací jsme, rozjasňují naše životy a tlačí nás k vytrvalosti. Díky své bezpodmínečné lásce se jim daří znovu zažehnout naši vnitřní pochodeň pokaždé, když zeslábne.
Jsou jako hvězda, která, když se vše zdá temné, stále září a ukazuje nám, že stále existuje možnost štěstí.
» Když obdivujeme něčí vlastnosti, obdivujeme je; ale když přijmeme své chyby, vstoupíme do pravé lásky. “
