Dopis osobě, která byla kdysi velmi pro mě důležité. Dnes jsem byl doma a prohlížel si nějaké upomínkové předměty a objevil jsem nějaké naše fotky v narozeninovém albu, které jsi mi dal. Tolik příběhů vyleptaných na stránkách, které jste vytvořili tak dávno, že se to nyní zdá téměř vzdálené. Tolik mi to chybělo, víš?
Ne ten druh majetnické touhy nebo nutkání vrátit se v čase, aby vám poprvé zaklepal na dveře.
Byl jsi pro mě velmi důležitý a teď jsi sladkou vzpomínkou na někoho, kdo pro mě hodně znamenal.
Pixabay
O lásce, která byla jistě autentická, ale která skončila. Je po všem a já tě zachovávám s něhou ve tvých výrazech, ve tvých hrách, ve tvém smíchu, který jsem zachytil. Sleduji vás ve vašem způsobu přezdobování stránek sešitu, přemýšlení o výlohách obchodů, přerušování monotónnosti.
Dostal jsi mě z problémů tak přirozeně a ani bych nepochyboval, že to bylo předem promyšlené. Nemohl jsem to odhadnout, protože, vidíte, jestli mi něco chybí, pak je to ten rozmístěný úsměv s mezerou mezi zuby, ze kterého jsem si tolik dělal legraci. Škádlil jsem tě, aniž bych přiznal, že jsem hrál blázen, abych tě potěšil.
Byli jste pro mě velmi důležití a byla to úžasná kapitola, o kterou se podělím se světem.
Pixabay
Tvé jméno zůstane vryté v mé paměti v hluboké noci a mohu tě zavolat, pokud ti to nebude vadit, popovídat si a oživit vzpomínky, jako když si v troubě přihřejeme kus minulosti.
Ovšem bez tohoto zoufalství z touhy získat ho zpět nebo zanechání podivných poznámek u vchodu do vaší budovy. Cítím jen sladkou chuť v ústech, když vyslovuji samohlásky tvého jména, a je příjemné sladit svůj jazyk sladkými vzpomínkami na tebe.
Víš, že si vždycky nechám všechno, co nám patřilo?
Držím to s něhou, bez zášti. Naše láska žije dál, klepe na dveře jako starý společník a mně na tobě záleží i přes mé pochybnosti o tvém štěstí. Jsi šťastný ?
Pokud ne, zavolej mi a sejdeme se na pláži a strávíme spolu nějaký čas. Vrátím vás na správnou cestu a připomenu vám, že vždy někdo přijde a připomene vám, proč jste doteď nic s nikým nesdíleli.
Zavolej mi, dáme si pivo, prohodíme pár přiznání jako staří přátelé, i když to přiživuje starosti ostatních, kteří trvají na tom, že jsme část našeho příběhu nechali na konec. Jejich absurdita. V jádru našich vyznání a našich křehkých tajemství jsme si již vyjasnili zásadní bod: náklonnost, která mezi námi nyní zůstává.
A připadá mi zábavné si to uvědomit navzdory tomuto současnému světu. Stále existují duše, které tuto slastnou nostalgii po minulosti necítí.
Je příjemné dýchat tento čerstvý vzduch a vzpomínat na šumění přírody.
To je trochu to, co cítím, když se mi v 18 hodin při odchodu z práce vrací tvé jméno na mysl. Setkání sporadicky každých pár měsíců, i když bez řeči, mě velmi uspokojuje.
Protože uznávám, že je ve mně tolik z vás, tolik z nás je zapsáno v našich společných příbězích, že nebrat vás s sebou by znamenalo opustit vše, co jsme se společně naučili, ať už v dobrých nebo zlých časech, nebo lhostejní.
Proto vás zvu uprostřed noci hrát ping-pong, překvapit naše přátele tím, že se nečekaně objevíte u nich doma.
Proto se čas od času trápím a přijdu, abych se ujistil, že je s tebou všechno v pořádku. Upřímně doufám, že to tak je, vždy. Proto by mě zajímalo, jak dlouho trvaly vaše cesty na Saturn, Neptun, Pluto a jestli potřebujete pomoc s návratem na Zemi.
Pokud se vznášíte ve vesmíru a chybí vám kyslík, zavolejte mi a já přijedu přerovnat vaše planety. Protože i když jsme možná nebyli na „správné“ cestě, naše společná minulost z nás udělala kompas toho druhého.
