Amantha Imber, psycholožka, byla zodpovědná za vytváření příspěvků na sociálních médiích pro svou poradenskou společnost Inventium. Ačkoli ráda píše, vytváření obsahu pro sociální sítě ji nijak zvlášť nebaví. V důsledku toho otálela, dokud se neblížil termín uzávěrky.
Tehdy ji ovládl její svědomitý vnitřní hlas a zakřičel na ni, aby se dala do práce: „Musíš vytvořit obsah pro sociální sítě!
Nemůžeš nechat svůj tým na holičkách! No tak, hned!“
Pexels / Unsplash
Možná však existuje lepší způsob, jak se oslovit pro motivaci. Tehdy objevila příběh Turie Pittové, která v roce 2011 přežila požár buše během ultramaratonu. Přestože jí shořelo 65 % těla, nikdy se nevzdala a nyní je trenérkou osobního rozvoje, řečnicí a autorkou knih zachycujících její cestu.
Po porodu syna v roce 2017 si Turia uvědomila tlak, který na sebe vyvíjela tím, že si říkala, že „musí“ dělat určité věci. Začala tedy pracovat na své samomluvě, aby našla pozitivnější a motivující způsob.
„Musím jít a uklidit jí pokoj nebo jí musím uvařit jídlo nebo vyprat oblečení,“ říkala si.
Turia si uvědomila, že když na sebe vyvíjí tlak tím, že si říká, že „musí“ něco udělat, cítí se frustrovaná a povinná, což ovlivňuje její motivaci a pohodu. Začala tedy měnit svůj vnitřní hlas z „musím“ na „chci“.
Zjistila, že tento přístup funguje i v jejím profesním životě, zejména když musí dělat prezentace. Před nimi se často cítí velmi nervózní a úzkostná a bojí se, že nebude schopna přednášet.
Nyní si však pamatuje, že prezentace je spíše neuvěřitelnou příležitostí podělit se o své myšlenky a navázat kontakt s pozorným publikem než jen povinností, kterou musí splnit. Tento pozitivnější pohled jí umožňuje cítit se při veřejném vystoupení sebejistěji a soustředěněji.
Strategie „dostat se tam“ je účinná, protože mění nudný úkol v něco odměňujícího tím, že se zaměřuje spíše na vnitřní než vnější motivaci. Často, když máme pocit, že něco musíme udělat, máme pocit, že nemáme jinou možnost než to udělat.
Použitím strategie „dostat se k“ však znovu získáme kontrolu nad situací a uvědomíme si, že máme na výběr, zda to uděláme, nebo ne. Dává nám to také pocit, že naše volba je v souladu s našimi osobními hodnotami a přáními.
Tímto přerámováním úkolu se snižuje čas promarněný odkládáním a umožňuje nám to cítit se motivováni k dokončení úkolu, což je prospěšné pro všechny. Úkol je splněn a my se cítíme šťastní, že jsme ho splnili.
Převeďte to do praxe
Přemýšlejte o činnosti, o které víte, že vám prospěje, ale u které máte tendenci mít negativní vnitřní hlas. Může to být pracovní úkol, kterému jste se možná vyhýbali nebo jej odkládali.
V těchto chvílích si pravděpodobně říkáte, že byste to měli udělat, ale možná se cítíte odrazeni nebo odloženi.
Abyste změnili své myšlení, zkuste přeformulovat svou samomluvu jako „tento úkol zvládnu“.
Pak se zamyslete nad tím, jak tento úkol souvisí s tím, co je pro vás důležité, například s kariérním postupem nebo dobrou prací. To vám může pomoci motivovat se do úkolu pustit a uvědomit si, že jeho splnění vás přiblíží k vašim osobním cílům.
