Přestaňte se bát utrpení
Musíme se naučit nebát se již utrpení, ani utrpení předem. Dokud ve vás tento strach žije, štěstí bude mít problém najít své místo. Strach z bolesti vás uzavírá do paralyzujícího čekání, do „co kdyby?“ » trvalé, které nám brání v pohybu vpřed.
Často odkládáme důležitá rozhodnutí nebo naléhavé kroky ze strachu, že nebudeme schopni čelit tomu, co by mohlo bolet. Přesto je bolest součástí rostoucího procesu. Buduje charakter, osvětluje hranice a odhaluje, co jsme připraveni zachovat nebo nechat jít.
Tváří v tvář strachu ze selhání
Nesmíme se cítit tak slabí, abychom se drželi toho, co nás bolí, prostě abychom nečelili strachu z prohry. Udržování bolestivé situace není známkou síly, je to způsob, jak oddálit nevyhnutelné. Někdy je nechat jít tou nejodvážnější věcí, kterou můžete udělat.
Život vyžaduje jasnost a rozlišování. Pouze tím, že přijmeme trochu utrpení, se osvobodíme od toho, co nám brání plně dýchat.
Nutné úpravy ve vztahu
Nemůžeme někoho odmítnout nebo opustit při prvním zklamání, při prvním nesouhlasu. Každý vztah potřebuje úpravu, pochopení a čas na nalezení rovnováhy. Milovat znamená naučit se jednat s ostatními, aniž byste ztratili sami sebe.
Podstatné je mluvit, vyjádřit, co těší a co vadí. Komunikovat znamená nabídnout ostatním příležitost porozumět a vybrat si, zda si přejí změnit určité věci, aby se zachovalo pouto. Ticho naopak rozšiřuje neviditelné vzdálenosti.
Říct, co je špatně, je nutnost, ale smysl to má jen tehdy, když ten druhý opravdu naslouchá. Upřímné naslouchání je srdcem každého trvalého vztahu. Zahrnuje odložení ega stranou, přijetí zranitelnosti druhých bez posuzování a přijetí toho, co cítí, i když je to znepokojivé.
Vzpomínka na to, co nás spojuje
Nesmíme zapomenout na lásku, která nás svedla dohromady, ani na city, které jsme chovali. Nic nezmizí přes noc. Vzpomínky, gesta, pohledy – to vše v nás stále žije, i když se každodenní život stává obtížným.
Skutečné pocity jsou ty, které nás udržují v chladných nocích po náročných dnech. Pomáhají nám zamyslet se nad skutečnou hodnotou vztahu a místem, které ten druhý stále drží v našich srdcích.
Je iluzorní očekávat, že ten druhý bude vždy jednat tak, jak bychom chtěli. Každý má svůj způsob, jak se milovat, reagovat, chránit se. Respektovat tyto odlišnosti znamená přijímat druhé takové, jací jsou, a ne takové, jaké bychom si přáli, aby byli.
Nikdo nemá rád, když je ovládán nebo redukován do role. Vyrovnaný vztah nevzkvétá na závislosti, ale na svobodě. Pokud jste naplněni sami sebou, ten druhý vám přidá ke štěstí – ne proto, aby zaplnil prázdnotu, ale aby obohatil to, co je již živé.
Vědět, kdy odejít
Když už ten druhý nic nepřidává, když se vztah stává neustálým bojem, musíte vědět, jak rozpoznat konec cyklu. Rozejít se neznamená selhat: znamená to, že jsme pochopili, do jaké míry je možné milovat, aniž bychom ztratili sami sebe.
Milovat znamená také umět odejít důstojně, bez hořkosti, a přitom si zachovat vděčnost za to, co bylo. Protože i příběhy, které končí, v nás zanechávají stopy světla.
Jedna věc je jistá: nikdy nebudete plně šťastní, pokud vaše štěstí závisí na tom, co ostatní říkají, dělají nebo dávají. Dokud bude váš vnitřní klid svázán s činy nebo názory druhých, zůstanete uvězněni v nekonečném čekání.
Skutečné štěstí nepochází z toho, co dostáváme, ale z toho, co nabízíme světu. Na čem záleží, je záměr, který do svých činů vložíte, upřímnost vašeho srdce, světlo, které se rozhodnete kolem sebe šířit. To, co ostatní dělají s vašimi nabídkami, již není vaše.
Naučte se nezdržovat ty, kteří zneužívají vaší štědrosti, kteří berou, aniž by kdy dávali, nebo kteří přeměňují vaše upřímné impulsy ve slabosti. Dávání by nikdy nemělo znamenat vyprázdnění sebe sama.
Lehkost porozumění
Pochopení tohoto činí život sladším, lehčím, pravdivějším. Přestanete se honit za nejistým uznáním a začnete žít pro prostou radost z existence, z milování, z tvoření.
Odstraňte to pomyslné heslo z fronty na štěstí, které jste se tak dlouho drželi. Tato fronta neexistuje. Neexistují žádné žetony, žádné zatáčky, na které by se dalo čekat, žádné předpoklady, které je třeba splnit. Štěstí se nevydělává, je objeveno tady a teď, v obyčejných věcech, ve vašem pohledu na svět.
Štěstí není cíl, kterého se má dosáhnout, nebo člověk, který má najít. Je to přítomnost, diskrétní energie, která vás již obývá. Nepotřebujete, aby se někdo odhalil. Jste kompletní, i když to tak vždy necítíte.
Hledat někoho, kdo by zaplnil mezeru, často znamená zapomenout, že už v sobě nosíte zdroj toho, co doufáte, že najdete jinde. Štěstí se stává stabilnější, když vyvstává zevnitř, protože již nezávisí na náladách nebo nepřítomnosti druhých.
Už nečekejte na správný čas, správné znamení nebo správnou osobu, abyste mohli začít žít.
To později trvá dlouho.
Štěstí nemusí být dokonalé, aby bylo skutečné. Někdy stačí jeden krok, jeden nádech, jedno jednoduché rozhodnutí: jít k sobě, k životu, k tomu, co rozechvěje srdce.
Tak směle do toho. Buď šťastný. Ne zítra, ne až bude všechno lepší. TEĎ. Protože tento okamžik je jediný, který vám skutečně patří.
