Kéž se nebojíme svých schopností… svého ÚSPĚCHU!
Před pár dny jsem viděl romantický film. Jedna z hlavních postav položila zdánlivě jednoduchou, ale hlubokou otázku: „Z čeho máte největší strach: neúspěch nebo úspěch?“ »
Musím přiznat, že tato zdánlivě neškodná otázka ve mně zanechala otisk a nechala mě hledat odpovědi. Několik dní se mi zdálo, že mi v mysli zní vleklé tázání, jako by mi říkalo: „No tak, brzy se musí objevit odpověď!“ kde jsou slova? »
Při odpovědi na otázku o „velké“ postavě musím přiznat, že se spíš bojím úspěchu. Koneckonců… je nám často cizí. Úspěch se často zdá vzdálený a nedosažitelný. Přesto jsou naše vrozené talenty již formou úspěchu, který si zaslouží být vyjádřen.
Bohužel si mnozí ani neuvědomují existenci těchto talentů v nich, protože usilují o nereálný úspěch, který neodpovídá jejich skutečným dovednostem.
Ve školním prostředí jsou naše schopnosti často pohřbeny hluboko v našich srdcích a čekají, až budou odhaleny, aby mohly změnit svět.
Naše individuality jsou však často odmala potlačovány, aby odpovídaly vzdělávacím standardům. Výuka je rozdělena do samostatných předmětů a jsme nuceni vnímat znalosti izolovaně. Namísto přijetí odměňujícího transdisciplinárního přístupu, který integruje znalosti z různých zdrojů, jsme vyzváni, abychom mysleli komplexními způsoby a prozkoumali svou vlastní kreativitu. Tento proces by nám také mohl pomoci dostat se do kontaktu s našimi pozitivními osobními vlastnostmi, a tím implicitně zvýšit naši sebeúctu.
Jak však rosteme a dostáváme se do fáze výběru povolání, disciplíny se opět segmentují, tentokrát však do konkrétních oborů (zdravotnictví, humanitní vědy, exaktní vědy atd.). Jsme pak nuceni volit mezi těmito předdefinovanými doménami. Ale co když se někteří lidé neztotožňují s žádnou z těchto oblastí? Co když někteří lidé ztělesňují aspekty společné pro všechny tři oblasti?
Od dětství jsme obeznámeni s neúspěchem. Pro naši mysl jsou selhání známá a předvídatelná. Často jsme slyšeli naše rodiče říkat: „C’est la vie!“ Šachy jsou zdrojem učení! Přemýšlel jsem však, proč bychom se nemohli učit také ze svých talentů, ze svých dovedností, které nás povedou na světelnou cestu, k osobnímu rozvoji a ÚSPĚCHU?
Realita je taková, že mnozí se ocitají v situaci, kdy si pod kulturním tlakem vybírají „cokoli“, aby rychle a za každou cenu dosáhli vysokoškolského vzdělání.
V důsledku toho jsou profesionálové většinou frustrovaní tím, že nedrží krok se svými skutečnými dovednostmi.
Kolik hudebníků tak talentovaných, nebo dokonce lepších než Caetano Veloso, ani neví, že mají hudební nadání? Kolik spisovatelů srovnatelných s Machado de Assis si neuvědomuje svůj talent v psaní?
Kolik malířů by mohlo překonat Fridu Kahlo, aniž by věděli, že jsou dobří v malování?
Kolik lidí nikdy nemělo příležitost objevit svůj jedinečný talent, protože se zaměřují na neúspěchy tím, že sledují úspěchy, které neodpovídají jejich skutečným schopnostem?
Proto při absenci transdisciplinárního přístupu ve vzdělávacím systému je nezbytné spojit se se svým srdcem a najít vnitřní dítě v nás. Prostřednictvím minulých vzpomínek naše vnitřní dítě odhalí naše vrozené talenty. Dětské sny jsou často úzce spjaty s našimi vrozenými dary. V této fázi našeho života je to naše srdce, které nás vede, spíše než naše mysl.
Nepodléhejte strachu a jděte svou cestou nasloucháním hlasu svého srdce.
Nenechte nikoho, aby vám ukradl čas na úspěchy, které vám ve skutečnosti nesedí.
Koncept selhání existuje pouze tehdy, když setrváváme v oblastech, které nejsou v souladu s naší pravou přirozeností. Vaše talenty, i když se ostatním zdají bezvýznamné nebo málo užitečné, mají velkou hodnotu, která se projeví, když se o ně podělíte se světem.
Úspěch tedy přijde přirozeně a bez omezení. Vaše dárky jsou jedinečné a nenahraditelné. Nikdo jiný je nedokáže projevit lépe než vy. TY JSI TEN JEDINÝ!
Ať se nebojíme svých schopností, svého ÚSPĚCHU! Jen tak nebudeme otroky svých selhání.
