Teorie mysli se tradičně používá k analýze vysvětlení, která jednotlivci dávají pro své vlastní chování, v podstatě se odkazuje na naši schopnost porozumět svému vlastnímu chování a chování druhých. Pro lepší pochopení si uveďme jednoduchý příklad. Představte si, že jednoho dne přijdete domů a vaše matka vám dá krásnou bonboniéru. Otevřete jej a najdete svazek klíčů. Vzhledem k tomu, že krabice je prázdná a velmi dekorativní, rozhodnete se ji použít k uložení věcí.
O několik hodin později se jeho bratr vrací domů a vidí bonboniéru v obývacím pokoji. Co myslíte, že tam najde? Pochopitelně čokolády. Ale pojďme dál a postavíme se na místo autistického dítěte: jeho učitel mu ukáže plastovou tubu, jako jsou ty, které se obvykle nacházejí naplněné čokoládou nebo bonbóny, a ptá se ho: „Co je v ní?“ „.
Dítě samozřejmě odpoví: „Cukroví.“ Ale učitelka otevře zkumavku a ukáže tužku. Potom se znovu zeptá dítěte: „A když ji ukážu vaší matce, co si bude myslet, že v ní je?“ „. Autistické dítě odpovídá: „Tužka.“
Cílem teorie mysli je porozumět procesům, které nám umožňují porozumět chování druhých a předvídat některé jejich činy.
Lidská teorie mysli
Většina z nás má teorii mysli. Je to koncept používaný v psychologii a filozofii k popisu téměř univerzální schopnosti předvídat reakce druhých a vytvářet hypotézy o jejich chování.
Tento koncept zpopularizoval Baron-Cohen, který také poukázal na to, že studie ukazují, že zvířata kromě této schopnosti dokonale vědí, jak rozeznat bojovou hru od skutečného boje. Mohou dokonce vyvozovat závěry o našem chování. Je to v podstatě strategický způsob reflexe vlastních znalostí.
Vědci nám také říkají, že všichni začínáme vykazovat nějakou formu teorie mysli po 3 nebo 4 letech.
V tu chvíli se aktivuje vrozená kapacita, jejímž prostřednictvím začínáme interagovat se svým okolím, rozumět druhým, dešifrovat jejich mimiku a vnímat, co znamená radost nebo smutek, čímž rozvíjíme tuto podstatnou dimenzi, kterou je intuice.
Jedna studie sledovala děti ve věku od 2 do 4 let. Výsledek: děti správně předvídaly jednání agenta na základě jeho falešného přesvědčení až kolem roku 4 ans. Ve věku 2 a 3 byl jejich výkon blízko náhodě.
A tato studie zjistila, že před dosažením věku 3–4 let mají děti často problém oddělit své vlastní znalosti od toho, co vědí ostatní. Ještě nechápou, že můžeme věřit něčemu falešnému, odlišnému od skutečnosti. Falešné přesvědčení – jádro teorie mysli – tedy nelze přičítat jiným.
Autismus a teorie mysli
Někteří lidé nejsou schopni vyvinout úplné porozumění teorii mysli. Autisté, kteří trpí vrozeným stavem, nejsou schopni navázat emocionální spojení se svým okolím. Jejich autistická osamělost jim brání interpretovat emoce, jejich komunikace je omezená a velmi omezená a jejich chování je stereotypní.
Humphrey (1986) například mluvil o jeho nedostatku „vnitřního vidění“, schopnosti, která nám umožňuje porozumět tomu, co druzí zažívají, a přizpůsobit své chování jejich emocím. Samozřejmě neumíme „číst myšlenky“, ale máme základní teorie o tom, jak mysl funguje.
Dokážeme vnímat reakce druhých, protože se stavíme na jejich místo. Prostřednictvím našich zkušeností a citlivosti můžeme předvídat jejich pocity a důvody jejich jednání. Empatie a kognitivní flexibilita jsou základními aktivy.
Autisté jsou vedeni automatickým chováním, které jim poskytuje strukturovaný rámec. Někteří mohou mít horlivou logicko-matematickou inteligenci, ale naše sociální realita je tak složitá, bohatá na nejednoznačnosti, implicitní kódy, neverbální jazyky a emocionální vesmíry, že se cítí neschopni pochopit tuto teorii mysli, kde je zásadní emocionální reciprocita, kde koexistují skryté motivace a složité sociální signály, které jim unikají.
Biologické a sociální dědictví
Teorie mysli je tedy u většiny lidí biologický, vrozený a instinktivní fenomén. Je to nepochybně nádherné dědictví, které nám umožňuje navázat férovější vztah sami se sebou.
