Dopřát si vyváženou stravu o samotě a zároveň zachovat sociální spojení se může zdát jako forma požitkářství. Přesto je tato samota nezbytná pro kultivaci odměňujícího vnitřního života. Výzkum nám může pomoci pochopit důsledky života v neustálé sociální izolaci.
Ve skutečnosti se sociální vazby neukazují jako řešení břemene osamělosti, kterou v sobě všichni nosíme, protože lékem na osamělost není společnost, ale spíše zvolená a předpokládaná osamělost.
Zde jsou tedy fakta, která dokazují, že osamělost vám může pomoci být lepším člověkem:
1. Dobré nápady pocházejí ze samoty
Všechny obrázky / Pixabay
Snílek, zdánlivě „prázdný“, ve skutečnosti skrývá intenzivní a aktivní vnitřní svět. Během našich snů náš mozek aktivuje komplexní soubor funkcí, které fungují, aniž bychom si jich byli okamžitě vědomi. Výchozí síť mozku vyniká ve vytváření neobvyklých nových spojení a zkoumání možností, které by naše vědomá mysl zavrhla.
Často je to právě tato úroveň mozkové aktivity, která vede ke spontánním „heurékovým“ momentům, jako ve sprše. Navíc, když prozkoumáme zvyky myslitelů jako Einstein a Newton, zjistíme, že vždy uvolňovali místo pro chvíle samoty a chvíle strávené o samotě.
Ve skutečnosti je osamělost nezbytnou součástí procesu myšlení. Když jsme sami, můžeme uvažovat o tom, co se učíme od druhých, podle vlastních podmínek. Kombinace kolaborativního učení a reflexního času nám umožňuje maximalizovat potenciál naší mysli. Samotářské procházky a denní snění tedy hrají zásadní roli v naší schopnosti kreativně myslet a vytvářet nové nápady.
2. Kdo miluje samotu, není nikdy sám
Anglický pediatr a psychoanalytik Donald Winnicott učinil významný objev o naší schopnosti užívat si čas o samotě. Zjistil, že tato dovednost je založena na hlubokém přesvědčení, že jsme vždy pozorní, i když nejsme přímo pod dohledem rodiče. Po letech studia vývoje miminek zdůraznil důležitost zdravého sebevědomí, které se buduje, když se dítě cítí schopné žít, aniž by neustále potřebovalo okamžitou pozornost rodiče.
Paradoxně je tento stav klidné odpoutání možný pouze tehdy, když dítě ví, že se otec může dát k dispozici. „Táta právě vaří večeři. Později v životě toho dosáhnou ti, kteří jsou spokojeni být sami, protože věří, že se vždy najde někdo, komu na nich záleží.
3. Naučit se být sám podporuje vaši kreativitu
Skvělý psycholog Mihály Csíkszentmihályi (tvůrce konceptu „flow“ v práci) studoval adolescenty a zjistil, že ti, kteří nezvládají občasné záchvaty osamělosti, mnohem méně rozvíjejí tvůrčí schopnosti.
Právě v jejich samotě si děti vypěstují návyky, jako je psaní deníku, které položí základ pro celoživotní kreativní produkci.
4. Samota dělá čestným
Studie psychologa Solomona Asche: Studie studentů Harvardské univerzity zjistila, že nabízeli falešné odpovědi na extrémně jednoduché otázky, jen aby si rozuměli s herci, kteří předstírali, že nesouhlasí se špatnou odpovědí.
Tři čtvrtiny respondentů upravily své odpovědi tak, aby odpovídaly davu.
5. Příroda může pomoci léčit
Tým vědců v letech 2004 až 2010 sledoval 11 000 dospělých, aby zjistili, zda textové zprávy a e-maily mohou odvrátit depresi. Odpověď: ne. Nicméně přibývá důkazů, že obyčejná procházka přírodou dokáže zázraky. Dostat se pryč z městského davu a trávit čas o samotě na stezce snižuje úroveň inkubace, posiluje imunitní systém a chrání nás před stresem.
6. Odpojení nás zachrání před návykovým chováním
Online psycholožka zabývající se závislostí Elizabeth Watermanová poznamenává, že „jsme pevně nastaveni ke sdílení pro naše vlastní přežití“ a zejména sociální média využívají tento prvotní instinkt, který nám při každém zazvonění telefonu uvolňuje dopamin.
Waterman říká, že jsou to aplikace sociálních médií, díky kterým jsou lidé náchylnější k závislosti (Instagram, Pinterest). Na druhou stranu informační nebo sportovní stránky představují mnohem nižší rizika.
