Existuje několik důvodů, proč lidé často ocení to, co mají, až když to ztratí.
Proč si ale naprostá většina lidí váží toho, co má, až když to ztratí?
To je výraz, který slýcháme často, že?
Proč se zdá, že většina z nás si váží toho, co máme, až když to ztratí? Možná je to způsobeno zvláštností, možná nešťastnou nebo možná prospěšnou, lidské povahy. Žijeme v neustálém srovnávání. Vše, co v životě děláme, co vlastníme nebo po čem toužíme, se neustále měří s tím, co jsme měli v minulosti. O tom, co toužíme mít my nebo co mají ostatní. To nás vede k dalšímu známému rčení: „Tráva se na druhé straně vždy zdá zelenější.“
Věřím, že toto chování nepřichází bezdůvodně, protože nakonec. Vždy se snažíme o to, co je pro nás dobré a nejlepší.
A toto spojení mezi oceněním po ztrátě a srovnáním? No, ono to s tím vším úzce souvisí!
Obrázky Dall_E
Už mě nebaví vidět tyto situace, kdy se přítel oddělí od svého partnera, prochází obdobím žalu a zotavení. Když pak vstane, zářící a svobodný, jeho ex se znovu vynoří a najednou si uvědomí, jak moc mu tento člověk v životě chybí. Srovnává svůj současný život s tím, který měl se svým bývalým partnerem, a uvědomuje si, že v jeho nepřítomnosti cítí prázdnotu.
Kolikrát mi byl tento příběh vyprávěn? Kolikrát jsem to četl, odehrávající se v životech různých jedinců? Příliš často, bezpochyby. Protože se bohužel zdá, že si věcí dokážeme skutečně vážit, až když je ztratíme.
5 důvodů, proč lidé oceňují to, co mají, až když to ztratí!
1.Samozřejmostí
Když je něco v našem životě neustále přítomno, ať už jde o vztah, práci nebo dokonce hmotné statky, máme tendenci to považovat za samozřejmost. Ne vždy si uvědomujeme hodnotu toho předmětu, dokud tam ještě je.
Člověk například nemusí plně ocenit podporu blízkého přítele, dokud není sám. A uvědomuje si sílu a pohodlí, které mu toto přátelství přineslo.
2. L‘zvyk
Když si na něco zvykneme, často tomu přestaneme věnovat pozornost nebo rozpoznávat jeho hodnotu. Člověk může například podcenit šanci na stabilní zaměstnání. Dokud se po ztrátě práce nepotýkala s obtížemi při hledání práce.
3. Absence perspektivy
Někdy musí něco zmizet, než můžeme skutečně ocenit jeho hodnotu. To je často případ, kdy jsme zavaleni rutinou a nevidíme rozdíl mezi naším životem s tímto živlem a životem bez něj.
Člověk si například nemusí uvědomit, jak cenné je jeho zdraví, dokud nezažije vážnou nemoc nebo zranění.
4. Emocionální zážitek
Ztráta často způsobuje intenzivní emocionální reakce, jako je smutek, hněv nebo žal. Tyto emoce mohou zesílit naše vědomí hodnoty toho, co jsme ztratili. Člověk si například nemusí plně užívat společnost svého mazlíčka, dokud nezemřel. Vede k hlubokému pocitu ztráty a lítosti.
5. Lítost a reflexe
Poté, co něco ztratíme, máme často tendenci přemýšlet o svém minulém chování. A cítit lítost, že jsme si plně nevážili toho, co jsme měli.
Tato lítost může vést k většímu ocenění toho, co jsme měli, než to zemřelo. Člověk může například litovat, že netrávil více času se zesnulým blízkým. Což posiluje jeho uznání za vzácné chvíle strávené spolu.
Bohužel až příliš často jsou lidé postupně zahlceni rutinou každodenního života.
Ztrácejí tak ze zřetele důležitost věcí kolem sebe. Ať už je to manžel, rodič, domácí mazlíček nebo jakákoli jiná milovaná osoba. Jejich přítomnost se stává téměř banální tím, že jsou konstantní. Jako lidé máme tendenci si rychle zvykat na každodenní situace, i ty nejnepříznivější.
V důsledku toho riskujeme, že si už nebudeme plně vážit lidí, kteří zůstávají po našem boku, těch, kteří nás podporují. A doprovázej nás v těch nejjednodušších aspektech každodenního života, jako je sledování televize, společné jídlo nebo společné vycházení.
Měli bychom si více vážit věcí, které obohacují náš život, zejména lidí, kteří nás doprovázejí.
Hmotný majetek lze nahradit, získat zpět nebo znovu získat, ať už koupí, půjčkou nebo jiným způsobem. Ale lidé a zvířata nejsou zaměnitelní.
Když milovaná osoba odejde, často se nevrátí a zanechá v nás obrovské prázdno a vzácné vzpomínky. Zdá se, že dokonce i neshody a hádky, které se mohly objevit, odezněly, protože právě okamžiky štěstí zůstávají tím nejvýraznějším. Zvlášť, když už s nimi tyto chvíle nemůžeme sdílet.
To je důvod, proč doporučuji srovnávat, ale nezapomínat rozpoznat každodenní radosti, které v našich životech máme. Ano, srovnání může být poučné. Protože nám to někdy umožňuje uvědomit si, že to, co máme, je mnohem cennější než to, co mohli mít ostatní nebo to, co jsme dříve měli my sami.
