3 odhalující praktiky, abychom jasněji viděli naše pravé „já“.

Hlavní překážkou, která brání našemu pokroku směrem k hlubšímu sebeuvědomění, je přesvědčení, že něčemu rozumíme nebo víme, i když tomu ve skutečnosti rozumíme jen povrchně nebo dokonce chybně. Toto špatné vnímání může být významnou překážkou našeho osobního a duchovního růstu, protože nám brání být otevření novým perspektivám a informacím.

Když věříme, že už všechno víme, uvolníme se ve svém chápání, čímž zavíráme dveře k dalšímu učení a vývoji našeho vědomí. Tento postoj nás může uzamknout do omezených myšlenkových vzorců, což nám brání zpochybňovat naše přesvědčení a předpojaté představy.

K překonání této překážky je nezbytné pěstovat intelektuální pokoru a uznat, že poznání je nepřetržitý proces. Musíme být otevření myšlence, že naše současné jistoty mohou být zpochybněny a že nové informace mohou obohatit naše chápání světa a nás samých.

Cvičením sebereflexe, zpochybňováním svých přesvědčení a neustálým hledáním nových poznatků můžeme začít rozptylovat iluzi, že všechno víme. To otevírá cestu k většímu sebeuvědomění, protože jsme ochotnější prozkoumávat hlubiny svého vlastního bytí a napojovat se na větší realitu kolem nás.

Také číst  Jak dlouho byste měli meditovat? Právě tehdy se „dostaví největší výhody,“ říká odborník na meditaci.

Chcete-li překonat nevědomost a osvobodit se od ega, zvažte tyto tři postupy:

1. Pokora

Bez ohledu na úroveň znalostí, které získáváme, je nezbytné mít na paměti, že vesmír je nekonečný. Tuto realitu musíme pokorně přijmout. Pouze tím, že si uvědomíme, že nevíme všechno a nemůžeme vědět všechno, staneme se vnímaví k „já“, které je uvnitř, které má moudrost, která nás vede k pravdě.

Prostřednictvím praktik, které podporují rozpuštění ega, se stáváme lépe schopni jednat z perspektivy „Vyššího Já“, spíše než následovat své osobní touhy. Zahrnuje to odložení našich přání, nabízení ovoce našich činů světu a kultivování neustálé všímavosti.

2. Introspekce

Začlenění disciplinovaného procesu sebereflexe do našeho každodenního života nám umožňuje zůstat si vědomi našich fyzických, emocionálních a duševních návyků.

Prostřednictvím pečlivého pozorování sebe sama začínáme vidět cesty, které v nás stopuje nevědomost nebo nedostatek jasnosti. Naší odpovědností je očistit zrcadlo naší mysli, kde se čisté vědomí snaží zazářit.

Také číst  20 životních zkušeností, které by měl každý vyzkoušet, než zemře

3. Oddanost

Abychom přerušili silné spojení, které máme s naší sobeckou povahou, musíme se zavázat k něčemu většímu, než je naše individuální „Já“. I když nemůžeme nutně pochopit, co to je, můžeme rozlišovat mezi egem osobnosti a „já“, které představuje světlo v nás.

Můžeme meditovat, abychom se dostali do kontaktu s tímto „Já duše“ a napojili se na univerzální vědomí pro hlubší a úplnější zážitek.

S pokorou, introspekcí a oddaností se nám obnoví vnitřní vize a začneme se ztotožňovat se svým pravým já.