Nikdo nemusí opravovat jiného člověka, tím méně se stát emocionální záchrannou dílnou

Jeden člověk nemusí opravovat druhého, tím méně se stát emocionálním nebo morálním úlevovým workshopem. Vztah je partnerství, kde každý pomáhá druhému, ale kde každý musí také převzít zodpovědnost a sklidit, co zasel. Úlohou člověka není léčit nebo „zachraňovat“ svého partnera.

Každý musí čelit svým vlastním bojům

Nikdo se nemusí proměňovat v pečovatele pro druhého. Pokud někdo od partnera očekává, že bude hrát roli rodiče nebo se o něj přehnaně starat, potřebuje terapii. Je nezbytné nechat druhého bojovat sám za sebe, bez zátěže neoprávněných očekávání.

Zastaralé stereotypy 21. století

V 21. století přetrvávají některé zastaralé myšlenky, které brání pokroku. Mezi nimi pevné role přidělené určitým lidem, které již neodpovídají dnešní realitě. Tyto stereotypy, zděděné z minulosti, je třeba přehodnotit.

Proč by to břemeno měl nést jen jeden?

Stejně zastaralá je i představa, že jeden z páru musí nést zodpovědnost za všechno doma. Dům není hrad a nikdo by neměl hrát roli „hlavy“ domácích prací, zatímco druhý odpočívá.

Také číst  Věřte mi, nakonec se unaví: nebaví nás milovat, unavuje nás nebýt milován

Láska se promítá do spoluúčasti, vzájemné pomoci a sdílení. Když člověk pomáhá s úkoly, nezaslouží si zvláštní uznání, je to prostě sdílená odpovědnost. Převzetí stejné odpovědnosti za chod domova by mělo být normou.

Přemýšlejte o místě každého člověka ve vztahu

Říkat, že „za každým velkým člověkem je jiný“ už nedává smysl. Každý by měl mít svobodu být, kde chce: na frontě, vedle ní nebo jinde, podle svých tužeb a ambicí. Tento výraz je retrográdní vizí, kterou je třeba opustit.

Odmítání povinností, které nám nepřísluší

Vzájemná očekávání jsou často výsledkem zastaralých přesvědčení. Jestliže se kdysi zdálo přirozené obětovat se pro rodinu, neodpovídá to dnešní realitě a možná se to nikdy nestalo.

Každý se musí nad sebou zamyslet, vážit si sám sebe, hájit svá práva a odmítat jakoukoli minulou ideologii, která se stále snaží vnucovat staré vzorce.

Také číst  Dopis někomu, kdo byl pro mě kdysi velmi důležitý

Vztah musí být vyvážený

Už neslyšíme, že „je na dobrém člověku, aby vrátil svého partnera na správnou cestu“. Tato myšlenka ukládá jednomu povinnosti, které mu nepřísluší.

Každý musí být součástí celku, kde je pomoc reciproční, ale kde je každý zodpovědný za svůj vlastní vývoj a vlastní volby. Síla vztahu se nachází v rovnováze.

Nechte druhého bojovat

Každý, kdo očekává, že jeho partner převezme roli rodiče, musí udělat nějakou osobní práci. Ať ten druhý bojuje sám za sebe. A je to.