Někdy dáváme vše, ale zdá se, že to zůstává bez povšimnutí nebo nedůležité. Žijeme ve světě, kde se někdy zdá, že se tradice mění v omezení. Všichni jsme cítili, že to, co jsme udělali dobrovolně, se najednou stalo povinností.
Tato očekávání nás obvykle nutí dosáhnout něčeho spíše implicitního. Zkrátka tak či onak si uvědomujeme, že ostatní od nás něco očekávají, a proto se podle toho musíme chovat.
Je však nepopiratelné, že když ze sebe dáme všechno, nezdá se, že by to bylo vždy plně doceněno. Tato realita kontrastuje s tím, jak je vnímáno jednání těch, kteří dělají méně, protože i jejich minimální úsilí je někdy více ceněno.
Někdy tomu dáváme všechno: 3 věci, které je třeba si zapamatovat
1. Důležitost uznání vlastní hodnoty
Všechny obrázky / Pixabay
Někdy některým lidem dáváme vše, co máme, ale zdá se, že to nikdy nestačí. Někdy, když nemůžeme splnit jejich očekávání, obviňují nás ze sobeckosti.
Tyto reakce však nejsou vždy založeny na sobectví, ale někdy na zmatení nebo nedostatku dovedností. Jinými slovy, je životně důležité porozumět tomu, že přehánění může být někdy ostatními vnímáno jako zátěž, protože se mohou cítit neschopní oplácet. To může vést k pocitům frustrace, stažení nebo zmatenému chování.
Nakonec je klíčové najít rovnováhu a nedávat ze sebe příliš mnoho druhým, protože ve skutečnosti jsme to my sami, kdo určuje svou vlastní hodnotu. Musíme proto projevovat určitou zdrženlivost, pokud jde o náš závazek vůči druhým.
2. Způsob, jakým se necháme ovlivnit
Pokud toužíme po svobodě, je nezbytné odpoutat se od sobeckých vzorců, kterým se podřizujeme. Jinými slovy, to, že od nás někdo, koho milujeme, má očekávání, neznamená, že je musíme splnit.
Musíme se pokusit odnaučit myšlenku, že oběti nás činí lepšími nebo hodnotnějšími. Zapojení do tohoto chování nás může vést k tomu, že zanedbáváme zásadní část našeho štěstí, a to jak emocionálně, tak fyzicky.
Na druhou stranu je potřeba uznat, že když nám někdo schválně ubližuje a pak něco požaduje, nezaslouží si zůstat po našem boku. Jinými slovy, musíme přestat „podporovat“ tohoto člověka a rozhodnout se odejít. Tento přístup posiluje naši vlastní odolnost.
Po takovém myšlení je normální cítit nepohodlí nebo bolest. V této souvislosti je klíčové udržet si koncentraci, abychom byli konstruktivní a netrestali, ať už druhým, nebo především sami sobě.
3. I když dáváme vše, zasloužíme si respekt a uznání
Chcete-li zastavit šikanování, začněte malými krůčky, abyste vyjádřili své potřeby, aniž byste měli pocit viny za zanedbávání ostatních. Je nezbytné zaujmout spíše asertivní a vytrvalý postoj než agresivní. Když začínáte konverzaci, vybírejte spíše výroky typu „Cítím se v určitých situacích nerespektován…“ než „Nemáš mě rád“.
Práce na tomto pocitu začíná sebeúctou, která umožňuje ostatním rozpoznat naši skutečnou hodnotu. To nám pomáhá odmítat zneužívající požadavky, které nám nepřinášejí nic pozitivního, protože máme jasnou vizi toho, co je pro nás přínosné.
Vždy mějte na paměti, že právo na respekt je vaše a je vaší odpovědností zachovat si schopnost cítit hodnotu a uznání, které si zasloužíte.
