Clarice Lispector píše, jako by nahlížela do duše holýma rukama. Jeho slova nevyprávějí jen příběhy: sondují, zpochybňují, znepokojují a osvětlují to, co v sobě někdy odmítáme vidět. V jeho textech se každodenní život stává územím záhad a intenzit, každé gesto, každé ticho, každá emoce je otevřením do nekonečného nitra.
Clariceina síla spočívá v její schopnosti proměnit všednost v existenciální zážitek, odhalit křehkost a složitost lidské bytosti s upřímností, která je zarážející a ohromující. Číst Clarice Lispector znamená smířit se se ztrátou sebe sama a najít se v hloubce jejích slov, znamená to cítit život v jeho sebemenších vzrušeních.
Skryl jsem lásku ze strachu, že ji ztratím, a ztratil jsem lásku, že jsem ji skrýval.
Ze strachu jsem držel někoho za ruku a měl jsem takový strach, že jsem necítil ani vlastní ruce.
Odstrčil jsem blízké a litoval jsem toho.
Strávil jsem noci probrečením, abych mohl usnout, a někdy jsem usnul tak šťastný, že jsem nemohl ani zavřít oči.
Věřil jsem v dokonalou lásku a zjistil jsem, že neexistuje.
Miloval jsem lidi, kteří mě zklamali, a zklamal jsem lidi, kteří mě milovali.
Strávil jsem hodiny před zrcadlem a snažil se přijít na to, kdo jsem; někdy jsem si byl sám sebou tak jistý, že jsem chtěl zmizet.
Lhal jsem a pak toho litoval, řekl jsem pravdu a taky jsem toho litoval.
Předstírala jsem, že jsem lhostejná k těm, které jsem milovala, a pak jsem tiše plakala ve svém koutě.
Usmíval jsem se, zatímco jsem plakal smutkem, plakal jsem smíchy.
Věřil jsem v lidi, kteří za to nestáli, a přestal jsem věřit v lidi, kteří za to opravdu stáli.
Občas jsem měl nekontrolované záchvaty smíchu.
Ve vzteku jsem rozbil talíře, sklenice a vázy.
Někdo mi strašně chyběl, aniž bych mu to kdy řekl.
Křičel jsem, když jsem měl mlčet, a mlčel jsem, když jsem měl křičet.
Často jsem o svých myšlenkách mlčel, abych některé potěšil; a někdy jsem řekl věci, které jsem nemyslel, abych neublížil.
Předstíral jsem, že jsem někdo jiný, abych potěšil některé, a předstíral jsem, že jsem někdo jiný, abych potěšil ostatní.
Řekl jsem nespočet hloupých vtipů, jen abych viděl, jak se přítel usmívá.
Vymýšlel jsem příběhy se šťastným koncem, abych dal naději těm, kteří ji potřebovali.
Příliš jsem snil, až jsem si pletl sny s realitou… Předtím jsem se bál tmy; teď, ve tmě, nacházím sám sebe, přikrčím se a zůstávám tam.
Nesčetněkrát jsem upadl s tím, že už nikdy nevstanu, a nesčetněkrát jsem vstal s tím, že už nikdy neupadnu.
Volal jsem lidem, kterým jsem volat nechtěl, jen abych nevolal lidem, kterým jsem opravdu chtěl volat.
Běžel jsem za autem, které vezlo milovanou osobu.
Zavolal jsem matce uprostřed noci, utíkal jsem před noční můrou. Ale ona nepřišla a noční můra se ještě zhoršila.
Nazval jsem blízké lidi „přáteli“ a zjistil jsem, že nejsou… A někteří lidé, nikdy jsem jim to tak říkat nemusel: vždy pro mě byli a vždy budou výjimeční.
Nedávejte mi hotové vzorce, protože nečekám, že vždy uspěji.
Neříkej mi, co ode mě chceš, protože budu následovat své srdce.
Nenuťte mě být něčím, čím nejsem; nezvěte mě, abych byl jako ostatní, protože, upřímně, jsem jiný.
Nevím, jak milovat napůl, nevím, jak žít ve lži, nevím, jak létat a přitom zůstat nohama na zemi.
Jsem stále sám sebou, ale určitě nebudu navždy.
Mám rád nejpomalejší jedy, nejhořkejší nápoje, nejsilnější drogy, nejdivočejší nápady, nejsložitější myšlenky, nejintenzivnější pocity.
Mám nenasytnou chuť k jídlu a ty nejextravagantnější iluze.
Mohl bys mě dokonce srazit z útesu a já bych řekl:
„No a co?“ MILUJU LÉTAT! »
závěr:
Prostřednictvím tohoto textu jsme procestovali zákruty lásky, strachu, osamělosti a touhy po svobodě. Každá vyprávěná zkušenost nám připomíná, že život se žije intenzivně, bez polovičních opatření, s jeho pády a návaly. Právě v této brutální a poetické upřímnosti spočívá síla slov.
O Clarice Lispector:
Clarice Lispector (1920–1977) je brazilská spisovatelka uznávaná pro svou schopnost zkoumat lidskou duši s výjimečnou hloubkou. Jeho texty, jednoduché i hluboké, zpochybňují existenci, emoce a lidskou kondici. Jeho jedinečný styl kombinuje introspekci, poezii a psychologickou intenzitu a nabízí čtenáři intimní a dojemný zážitek.
Číst Clarice znamená ponořit se do života samotného, v celé jeho složitosti a křehké kráse.
