V každém z nás existuje neviditelný práh, vnitřní prostor, o kterém nikdo nemluví a který jen málokdo umí rozpoznat. Tento práh není mentální ani emocionální, ale vibrační. Je to místo, kde duše, nasycená, šeptající příliš dlouho, aniž by ji někdo slyšel, nakonec volá o pomoc. Toto volání není nikdy hlasité. Nikdy dramatické. Nikdy velkolepé.
Je jemný, téměř nepostřehnutelný, jako vlna, která se jemně otírá o stěny našeho vědomí. A někdy se dokonce stane, že nám tento malý hlásek říká: „Vraťte se k sobě. Vraťte se k základům. Vraťte se k tomu, kdo jste, především k tomu, kým si myslíte, že jste.“
Toto volání nerezonuje v hlavě, ani v srdci. Rezonuje z hlubšího místa Bytí… Bytí zná naši pravdu ještě dříve, než ji pochopíme.
A když vnitřní energie, příliš dlouho obsažená, hledá průchod, vede nás do samoty, do ticha, do nitra. Ne z útěku, ale z nutnosti. Duchovním přežitím a energetickou regenerací.
„Ticho je zdrojem velké síly.“ – Lao Tzu
Samota je tajná komnata, kde se duše regeneruje
Citlivé, jasné a bdělé bytosti jsou jako přijímače otevřené okolnímu světu.
Absorbují vše. Ať už jde o vnější napětí, emoce, nebo někdy i vibrace, které ostatní zcela ignorují. Mají vnitřní anténu, podobně jako satelit nebo živé magnetické pole.
Když se tedy tento kanál přetíží, vyžaduje útočiště: osamělost. Samota, o které duše mluví, však nemá nic společného s lidskou izolací. Není to nepřítomnost světa, je to přítomnost sebe sama. Není to prázdné, je to nasycení toho podstatného. Není to chlad, je to vnitřní zahřátí.
Skutečná samota je posvátný prostor, ve kterém se hlas Bytí stává znovu slyšitelným. Místo, kde duše, osvobozená od vnějšího hluku, nachází svůj dech, svou osu a všechnu svou lesk.
V samotě nejste sami. Jste doprovázeni sami sebou.
A je to největší společnost všech dob!
Ticho je vibračním lékem nasycených duší
Obrázky Pixabay
Ticho je jedním z nejmocnějších jazyků, které vesmír vytvořil. Je starší než slova, přesnější než emoce a posvátnější než gesta.
V tichu duše odhaluje to, co mysl skrývá. V tichu se energie opět dává do pohybu a Bytost se opravuje.
Staří mudrci říkali:
„Ticho není nepřítomnost zvuku, ale přítomnost pravdy.“
V tichosti se opět stáváme čistým kanálem. Znovu se stáváme prostorem, kde může vesmír dýchat. Znovu se staneme bytostmi více sladěnými s našimi životními cestami. Stáváme se opět vnímavějšími k potřebám druhých.
Ticho není nepřítomnost. Je to návrat k sobě samému… návrat k osobě, kterou skutečně jsme.
Skutečná síla je ta, kterou nikdo nevidí
Společnost oslavuje viditelné síly:
– ty, které jsou nezbytné,
– ti, kteří mluví nahlas,
– ty, které zabírají veškerý prostor.
Ale skutečná síla nevydává žádný hluk. Nebije, nepředvádí se, nepředvádí. Nejvzácnější a nejušlechtilejší síla je síla bytostí, které pokračují v pohybu vpřed navzdory neviditelnosti, kterou v sobě nesou.
Vnitřní síla, ta pravá, je:
– Pokračovat v lásce i přes srdce, které bylo mnohokrát zraněno
– Zůstat jemný ve světě, který se vás snaží zocelit
– Odpustit, když vás k tomu nic nenutí
– Stát, když nikdo nevidí, že se uvnitř rozpadáte
Nejzářivějšími lidmi jsou často ti, kteří prošli nejtemnějšími nocemi. Ti, kteří přežili bouře, o kterých nikomu neřeknou. Ti, kteří pochopili, že jejich vnitřní válka se týká pouze nich samotných.
Pravé světlo pochází od těch, kteří vědí, co je temnota.
Tiché bitvy: tyto války, které ani naši blízcí nevidí
Jsou boje, které nezanechávají žádné viditelné stopy. Žádné jizvy na těle. Žádný křik.
A která neprozrazuje žádný kolaps. Války se vedly v uzavřených místnostech, v autech zaparkovaných na parkovišti, ve chvílích, kdy se vše zdá „normální“.
Lidé, kteří bojují s těmito druhy tichých bitev, nehledají soucit. Nevyhledávají pozornost. Nehledají podívanou. Chtějí prostě pokračovat. Přežít. Aby se vnitřně nevypínal. Svá muka skrývají pod úsměvy, utápějí své pochybnosti v diskrétním dýchání a drží se, aby neznepokojovali lidi, které milují.
A přesto jsou to skuteční válečníci. Energetickí bojovníci. Bojovníci světla. Bojovníci neviditelného.
Proč tolik duší v tichosti trpí?
Protože je vždy učili, že ukazovat utrpení není rozumné. Ten pláč byla slabost. Žádost o pomoc byla přiznáním selhání. Ta zranitelnost představovala nebezpečí.
Takže se obrátili sami na sebe. Naučili se dýchat pod vodou, usmívat se při potápění a pokračovat, i když měli zlomená srdce.
Ale není to jejich utrpení, co je dělá velkými. Je to jejich schopnost nenechat svým utrpením zničit jejich lesk.
A to…vyžaduje odvahu, které se žádný meč nikdy nevyrovná.
Máš právo nebýt pořád silný
Někdy jsme nuceni zapomenout sami na sebe. Být stále více autonomní, efektivnější. Aby se nikdy neukázaly žádné nedostatky.
Ale pravda, duchovní pravda, vibrační pravda, je taková, že:
– Máš právo být unavený.
– Máš právo být smutný.
– Máte právo být ztracen.
– Máte právo cítit bolest.
– Máte právo se bát.
– Máte právo požádat o pomoc.
Duše se vyvíjejí expanzí, ne represí. Pravdou, ne přetvářkou. Otevřením, ne odporem. Život po tobě nikdy nežádal, abys byl nezranitelný. Žádají vás, abyste byli skuteční.
Mír: vrchol vnitřní evoluce
Konečně přichází ten okamžik, kdy duše pochopí. Kde si uvědomuje, že žádný konflikt si nezaslouží její světlo. Že žádná negativita ji neospravedlňuje obětovat svou energii. Že žádné ospravedlnění nestojí za jeho klid.
Provádí tedy posvátné třídění. Pustí těžké lidi. Přirozeně se vzdálí od toxického prostředí a přeruší vazby, které jí vysávají energii.
Vzdává tento boj, aby se ochránila.
Volí mír. A mír není únik, ani slabost, ani opuštění.
Mír je aúroveň evoluce. Úroveň, kdy duše přestává reagovat na nedůležité věci
a začne zářit.
Samota – Ticho – Mír: alchymie, která proměňuje duši
Když samota uklidňuje, ticho očišťuje, mír se usazuje… pak se něco stane.
Transmutace. Rozšíření. Znovuzrození.
To, co si myslíte, že byl pád, byl ve skutečnosti jen návrat k Já. Návrat ke Zdroji. Návrat k vaší samotné podstatě. Návrat k vaší hluboké přirozenosti.
To, co můžete vnímat jako nasycení, je ve skutečnosti zasvěcení.
Vězte, že se nerozpadáte, ale že se otevíráte světu.
Že se stáváte osobou, kterou máte být.
Neberte to jako něco negativního, ale jako poslání. Vibrace. Průchod. Učení.
Neboť takto postupují staré duše:
v tichu, v hloubce, ve vědomí a v pravdě.
Tento článek Když trpíme jako válečník, znovu jsme znovuzrozeni appeared first on Esprit Spiritualité Métaphysiques.
