Děti, které nebyly doopravdy milovány. Mozek hraje ústřední roli ve všech našich myšlenkách, slovech a činech. Když se dětem během vývoje nedostává potřebná péče, láska a citová podpora. To může mít významný dopad na jejich mozek, zejména na jejich emoční schopnosti. Psycholožka Peg Streepová upozorňuje, že ačkoli je každé dětství jedinečné. Existují obecné trendy v tom, jak zkušenosti z dětství ovlivňují naši osobnost a chování v dospělosti. Pochopení těchto vlivů nám může pomoci lépe pochopit, jak naše minulost utvářela to, kým jsme dnes.
Během prvních let života prochází dětský mozek extrémně rychlými a významnými změnami. Tento proces, nazývaný plasticita mozku, zahrnuje tvorbu nervových spojení, která jsou formována prožitými zkušenostmi. Ve skutečnosti se asi 80 % vývoje nervových spojení odehrává před dosažením věku čtyř let.
Během prvních let života. Prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, má zásadní vliv na vývoj jeho mozku.
Děti potřebují bezpečné, láskyplné a pečující prostředí, aby se jejich mozek mohl optimálně vyvíjet. Když se jim nedostává té péče a lásky. To může narušit vývoj jejich mozku, zejména emocionálních struktur.
Zkušenosti z dětství zanechávají v mozku trvalé otisky, které ovlivňují osobnost a chování v dospělosti. Například u dítěte, které bylo citově zanedbáváno, se mohou vyvinout potíže s emoční regulací, sebedůvěrou nebo mezilidskými vztahy. Na druhou stranu dítě, které bylo milováno a podporováno, může být sebevědomější a mít stabilnější vztahy.
Pochopení toho, jak naše dětství formovalo naši osobnost a chování, je zásadní pro náš osobní rozvoj. To nám umožňuje být si vědomi vzorců chování, které mohou být škodlivé, a pracovat na jejich zlepšení. Toto vědomí nám také může pomoci lépe porozumět druhým a rozvíjet zdravější vztahy.
Děti, které nebyly skutečně milovány, si těchto 9 chování často přenášejí do svého dospělého života
1. Nedostatek důvěry
Abychom mohli důvěřovat lidem a světu kolem nás, musíme být vychováváni ve zdravém a láskyplném prostředí. Zejména v dětství je nezbytné, abychom měli vedle sebe stabilní a spolehlivé lidi.
Potřebujeme cítit péči a ochranu. Když tyto potřeby nejsou naplněny, můžeme mít velké potíže s důvěrou druhým. Což ztěžuje navázání všech vztahů v našem životě.
2. Částečně rozvinutá emoční inteligence
Lidské bytosti se učí poznávat a rozlišovat emoce především prostřednictvím slov a gest. Tyto dva mechanismy pomáhají dětem analyzovat jejich pocity, zvládat jejich nejistoty a strachy, porozumět svým negativním emocím a rozvíjet jejich odolnost.
Děti, které nevyrůstají v prostředí, které podporuje rozvoj těchto schopností, si nikdy nemusí vyvinout skutečně zdravou emoční inteligenci.
3. Strach ze selhání
Obrázky DaLL-E
Děti, které vyrůstají v toxickém prostředí, mají jen zřídka příležitost vyvinout skutečné sebevědomí. Jelikož nedostávají lásku od lidí, se kterými žijí, necítí se ceněni a sebeúcta, která by měla existovat, je nahrazena přetrvávajícím pocitem selhání.
4. Tendence k toxickým vztahům
Jedním z primárních způsobů, jak se lidský mozek učí, je asociace a rozpoznávání vzorů. Psychologie a kognitivní neurovědy považují rozpoznávání vzorů za kognitivní proces, který kombinuje informace z vnějšího podnětu s informacemi z vlastní paměti.
Děti, které nebyly milovány a o které se nestaralo, budou ve svých vztazích hledat v dospělosti stejný vzorec, toxické a emocionálně nedostupné lidi.
5. Připoutanost a nejistota
Aby se děti naučily důvěřovat lidem, se kterými nežijí. Je důležité, aby měli zdravý vztah s lidmi ve své domácnosti.
Pozitivní vnější prostředí do určité míry pomáhá vypořádat se s negativitou přítomnou v domácnosti. Pokud ale dítě nevěří ani lidem, se kterými se denně stýká. Jak bude moci věřit cizím lidem?
6. Nadměrná citlivost
Děti, které vyrůstají v dysfunkčním prostředí, mají problém nebrat si vše osobně. Protože žijí v neustálém strachu z odmítnutí, což je důsledek výchovy, která pěstovala pocit nedostatečnosti a nedostatku lásky.
Každý projevuje svou lásku jiným způsobem. Ale zdůrazňovat lásku za všech okolností je hlavním základem pro zbytek života.
7. Obtížnost stanovení hranic
V prostředí, kde jsou emocionální hranice rozmazané nebo neexistující. Děti mají potíže pochopit, kde začínají a končí jejich vlastní potřeby a emoce ve vztahu k potřebám a emocím druhých. To může vést k neschopnosti stanovit zdravé hranice ve vztazích, což znesnadňuje ochranu vlastního blaha.
8. Problémy emoční regulace
Děti vychovávané v nestabilním nebo zanedbaném prostředí mohou mít potíže s regulací svých emocí.
Absence dospělých vzorů, které by jim pomohly identifikovat, pochopit a zvládnout jejich pocity, může vést k nadměrným nebo nevhodným emočním reakcím v různých situacích.
9. Deficit sociálních dovedností
Rozvoj sociálních dovedností je nezbytný pro navazování a udržování zdravých vztahů. Děti, které neměly příležitost se těmto dovednostem adekvátně naučit, mohou mít potíže s porozuměním sociálním interakcím, čtením neverbálních podnětů a spoluprací s vrstevníky. Což může vést k potížím v jejich pozdějším společenském a profesním životě.
Závěrem lze říci, že děti, kterým se během dětství nedostalo lásky a podpory, kterou potřebovaly, si v dospělosti mohou vyvinout různé způsoby chování a vzorce.
Nedostatek lásky a pozornosti může vést k řadě důsledků. Patří mezi ně nedostatek sebevědomí, potíže v mezilidských vztazích, problémy se sebevědomím, sklon vyhledávat toxické vztahy, potíže s nastavováním hranic, problémy s emoční regulací a deficit sociálních dovedností.
Toto chování je často výsledkem emocionálního traumatu. A mohou hluboce ovlivnit každodenní životy a vztahy zúčastněných jedinců. Musíme si být vědomi důležitosti lásky a podpory pro zdravý vývoj dětí. A pracovat na vytváření rodinného a sociálního prostředí, které podporuje jejich emocionální pohodu a osobní rozvoj.
