Až budu starší, plánuji s každým svým dítětem nějakou dobu žít a přinášet jim tolik radosti, jako přinášely mně po celý život.
Být rodičem není v žádném případě snadný úkol. Rodiče každý den čelí mnoha výzvám, jak poskytnout svým dětem solidní vzdělání a vést je k hodnotám, jako je laskavost, zdvořilost a respekt. Jejich cílem je připravit je čelit světu s odvahou a povzbudit je k tomu, aby si šli za svými sny.
Na této cestě jsou však rodiče často konfrontováni s temperamentním chováním svých dětí, které je důsledkem jejich nezralosti a nedostatku životních zkušeností. Někdy mohou tyto postoje matky zmást, ale rodičovská láska nakonec vždy zvítězí.
Text evokuje ženu, která uvolněným způsobem vypráví o všech útrapách, kterými ji její děti prošly. Vyjadřuje, že až zestárne, bude s nimi jednat stejně. Pokud jste matka, pravděpodobně se s tímto textem dokážete ztotožnit. A pokud jste syn, můžete to použít jako radu, abyste přehodnotili své chování k matce.
Klíčové je uznat, že rodinné vztahy jsou často složité, ale prodchnuté hlubokou láskou. Rodiče dělají, co mohou, aby své děti vychovávali, a navzdory problémům, kterým čelí, je nadále bezpodmínečně milují. Je důležité, aby si děti uvědomily dopad svého jednání a projevily lásku a vděčnost svým rodičům, kteří do jejich výchovy vkládají tolik úsilí a lásky.
Výše uvedený text vtipně ilustruje perspektivu staršího člověka, který žije se svými dětmi a chová se škodolibě, aby jim udělal tolik radosti, jako oni jemu v minulosti.
Je však důležité poznamenat, že tento text vyjadřuje poněkud přehnané a hravé vidění vztahu mezi rodiči a dětmi.
Až budu starší, plánuji nějaký čas žít s každým ze svých dětí a vrátit jim vše, co mi daly, tím, že jim nabídnu radostnou a láskyplnou přítomnost.
Chci vytvářet chvíle štěstí tím, že budu znovu vytvářet činnosti, které jsem si se svými dětmi užil. Mohl jsem psát na stěny pastelkami různých barev, skákat po gaučích v botách a hrát hravě.
Budu předstírat, že piju z lahví a nechám je prázdné z lednice, nebo ucpám záchodové mísy papírem – vím, že se naštvou, ale bude to zábava!
Když budou na telefonu a nebudou se mi moci dovolat, pobavím se cukrem nebo bělidlem. Budou kroutit hlavami a utíkat za mnou, ale já se schovám pod postel, aby zábava vydržela.
Když mě zavolají na večeři, kterou připravili, udělám to tak, že nesním zeleninu, salát nebo maso, nebo vyleju mléko na stůl. Až se naštvou, pokusím se utéct, pokud to půjde!
Budu sedět hned vedle televize a neustále měnit kanály. Sundám si ponožky a hodím je přes pokoj a vždy se mi podaří jednu ztratit. A hraním v blátě se samozřejmě budu bavit až do konce dne.
Později v noci, když už budu v posteli, poděkuji Bohu za všechno, zavřu oči, abych spal, a moje děti se na mě podívají s napůl úsměvem a řeknou: „Je tak sladká, když spí. !“ »
Tento vtipný text si klade za cíl vyvolat úsměvy a podtrhnout lásku a spoluúčast, která může existovat mezi rodiči a dětmi, i když jsou přítomny okamžiky škádlení a hry. Připomíná, že navzdory výzvám vzdělávání existuje také něha a vzácné vzpomínky, které vznikají mezi generacemi.
