Bylo by skvělé, kdybychom dokázali vymazat minulost lidí, se kterými jsme sdíleli vztah. Bylo by skvělé, kdyby se ve chvíli, kdy byl oznámen konec, otevřela země a bez naděje na návrat pohltila bývalého manžela toho druhého.
Bylo by skvělé, kdyby existovalo zařízení na vymazání paměti, jako to, které použil Will Smith ve filmu Muži v černém, a ten druhý by si nikdy nevzpomněl na nikoho před námi, že? Jen si představte, kdybychom mávnutím kouzelného proutku dokázali být vždy prvními, kdo vstoupí do tohoto života, rozvibruje toto srdce, přiměje tuto hlavu otočit.
To by bylo skvělé! ne?
Je naše neohrabaná a neopodstatněná žárlivost na minulost tak neovladatelná, že raději minulost, která, jak název napovídá, již skončila, než abychom se s ní naučili žít, raději vymažeme? Proč se tolik starat o břemeno druhých, když také neseme své vlastní?
Bohužel, nebo naštěstí, minulost nevybledne.
Stává se to každému a nikdo to nezmění. Minulost byla možná krásná, možná strašná, možná intenzivní, možná chladná – to je jedno, minulost je otočená stránka, zanechaná kapitola, uzavřený předmět. je konec. je konec. A to nepředstavuje žádné nebezpečí.
Je těžké si představit, že srdce, které vás dnes miluje, miluje jiné lidi. Ústa, která tě dnes líbá, bloudí po jiných tělech. Přání, která vám byla učiněna, jsou určena pro ostatní. Je to těžké, já vím, ale dobrá zpráva je, že si to všechno nemusíte představovat.
Nemusíte zaměstnávat svou mysl tím, co zbylo v životě toho druhého. Proč tolik zbytečného masochismu? Čas, který promarníte nenávistí k tomu, co zbývá, můžete strávit milováním toho, co je přímo před vámi.
Jsme tím, čím jsme dnes, ovocem naší minulosti.
Není lepšího učitele než poučení z našich minulých chyb a úspěchů. Buďte vděční za svou minulost. Buďte vděční za minulost těch, které milujete. Bez něj by nebyli tím, kým jsou.
Všechno se děje ve svůj čas. Někdy jen procházíme životy jiných lidí. Někdy jsme lekcemi jejich existence. A když tak učiní, nakonec odejdou. Oni jdou svou vlastní cestou a my svou. Někdy jsme ale konečnou destinací.
Jsme poslední zastávkou v jejich životech a pro ně i našich. A je to taková nespravedlnost proklínat útrapy, kterými museli projít, aby se k nám přidali. Potřebovali tuto cestu. A bez něj by nebyli tam, kde jsou dnes.
Buďte tedy vděční za minulost toho druhého. Sloužil jako most mezi vámi. A když je dárek krásný – když ho opravdu chcete udělat krásný – to je vše, na čem záleží.
